Vyberte stránku

Ahoj kamarádi!

S prvním jarním dnem Vám přináším takový miniseriál, který bude mapovat zajímavá místa a akce na Ústecku. Dnes si do parády vezmeme všem známou ústeckou diskotéku Brooklyn!

Nejlepší hudba, nejlepší zábava, nejlepší sound na nejlepší diskotéce BROOKLYN! To hlásá slogan z jednoho známého českého filmu a jak všichni víme, co je ve filmu né vždy bývá pravda, zde to není jinak. Jednoho pátečního večera jsem se nechal ukecat a také jsem sem vyrazil. Hned za vstupními dveřmi Vás přivítá torzo druhých dveří, kde místo skleněné výplně není nic! To je zřejmě pozůstatek nějaké párty pro tvrďáky. Na druhou stranu je fajn, že ihned poznáte místní, ti dveře ani neotvírají a prochází dírou v nich. Za touto dveřní vychytávkou na Vás čeká pán ochranky. Při hledání dvaciáška, který po Vás sekuriťák chce nejde neslyšet již zmiňovaný nejlepší SOUND. Michal David v hlavní roli za ním mohutné basy, které náramně připomínají to, když mi táta v roce 1998 koupil první Hi-fi věž. To vše Vás pohltí a vybičuje k tomu vyběhnout schody co nejrychleji abyste mohli s Míšou sbírat céčka na parketě!

Né fakt jsem nikam neběžel… pouze jsem v téměř prázdném sále vybíral, kam se usadíme. Místa nakonec vybral kamarád, zvolil stůl a židle naproti jednomu z barů. Při pohledu na místní boxy a gauče, které pamatují i Vaši rodiče a řada jedinců z mé generace byla počata právě zde na těchto gaučích, tak jsem byl vlastně docela rád, že sedím, tam kde sedím. Prostředí připomíná opravdu diskotéku z osmdesátých či devadesátých let a pořád jsem se nějak nemohl zbavit pocitu, že každou chvíli dorazí Tofi s Vaculíkem..Bylo skoro jedenáct večer, člověk by čekal nějaký nápor tancechtivé mládeže a ono nic.

Když už jsme tu, nebudeme přeci na suchu a proto jsme vyrazili k místnímu baru, kde jsme si objednali pivo a za neustálého modlení, aby již megamix Majkla Dejvida skončil jsme si šli sednout zpět ke stolu. Je to tady! Míša David je u konce a mikrofonu se chopil světoznámý DJ z ještě světoznámějšího rádia (Jméno DJe ani rádia jsem v životě neslyšel/pozn. redaktora) a ten slibuje ty nejnovější pecky což mně dostává do stavu bez tíže a moje nadrženost na kvalitní hudbu a sound nezná mezí, proto vymlasknu celý půl litr piva a jdu objednat další rundu. Uběhla asi hodinka, stále hrajeme hity z Esa v devadesátém devátém a já skoro spím. Většina návštěvníků se těsná venku na balkóně, kde se může kouřit a tak uvnitř je personál téměř v přesile. Naštěstí mne těsně před usnutím zachrání prostorově výraznější dívka, která se rozhodla, že tyč nad parketem nenechá bez povšimnutí!

Když i po další půlhodince slyšíme Lucku Vondráčkovou a venčení hrochů u tyče nad parketem již skončilo, odcházíme! Pokecali jsme, dali pivko, ale ta tížená zábava ne a ne přijít. Na druhou stranu zde byli všichni přátelští a milí. Velkou známkou přátelství a soudržnosti jsou i chybějící dveře na toaletě, kde pokud máte smůlu a přepadne Vás to nejhorší, mění se to v kolektivní sraní, jelikož dveře na záchodě nejsou, prostě tam nejsou, na co ?!

To byla moje návštěva v Brooklynu a co Vy? Máte také zážitek? Podělte se s námi!:-)

 

Takže zase příště kamarádi!

Slunce v duši!

RomanTik #zpravodajustecaka